Ježíšku, já chci...

Těžké loučení s Ježíškem.

Ne, milé děti, nezoufejte, ještě možná nějaký ten dárek od Ježíška dostanete. Jen to nebude plamenomet. Po 15 více či méně úspěšných ročnících jsme se rozhodli soutěž ukončit, z několika důvodů:

Předně, soutěž už splnila svůj účel. Dnes už je běžné publikovat povídky, které dříve dřímaly (nebo ječely vzteky) zavřené v šuplících, protože by se nenašel odvážlivec, který by je vydal. Témata kontroverzní, krvavá a erotická si našla cesty do časopisů, sbírek povídek i románů, nemluvě o webech.

Za druhé, vydávání knih je čím dál riskantnější a bez výsledku v podobě knihy by soutěž byla jen jednou z mnoha.

No a nakonec, proč to nepřiznat, my jako organizátoři a hodnotitelé máme už i jiné cíle, jiné povinnosti. Aby byla soutěž nadále úspěšná, museli bychom se jí věnovat více a to neumíme zařídit. Raději tedy ukončujeme soutěž v plné síle sborníku ze dvou posledních ročníků.

Děkujeme čtenářům. Vězte, že stojí za to si dokoupit i ty ročníky, které vám utekly, než se úplně vyprodají. V každé sbírce se najde několik perel, které byste si neměli nechat ujít.

Děkujeme nakladatelství Netopejr za podporu a ochotu riskovat vydávání.

Děkujeme hodnotitelům, kteří bez jakékoliv odměny hodnotili povídky.

Děkujeme otci myšlenky soutěže, Martinu Heislerovi.

A hlavně děkujeme všem autorům za jejich příspěvky do soutěže a za trpělivost, se kterou snášeli čekání. Díky.

Václav Pravda

organizátor a editor

 

A pro připomenutí slavné historie soutěže uvádíme pár výňatků z předcházejících předmluv a doslovů.

1997 předmluva:Musíme přiznat, že takový zájem o soutěž jsme nečekali. Když jsme ji vymýšleli, počítali jsme tak s deseti až patnácti příspěvky. Podle toho jsme se domlouvali s porotci a slibovali jim „takovou malou soutěž“, jenom pár stránek. Po uzavírce nám leželo na stole přes 40 prací, které měly dohromady více než 300 normostran. (Václav Pravda)

1997 doslov fanzinového vydání:Protože celkově má první ročník pyromanského Ježíška daleko lepší úroveň než například záležitosti z prvního levelu Ceny Karla Čapka (což jasně ukazuje, že o psaní drasťáren se pokoušejí kvalitnější autoři než ti, co do CKČ blijí své třístránkové prostoduché moralitky), vidím před touto soutěží růžovou, tedy spíš tepenně rudou budoucnost. Věřím, že vydání dvou sborníků toho best z prvního českého krvoklání přispěje k tomu, že úroveň do ježíškovského ringu vrhaných prací bude příští rok ještě lepší a další rok ještě lepší, et cetera, et cetera, dokud splatteroví autoři neovládnou celou SF, potom literaturu a nakonec celý svět. A pak to rozjedeme. (Štěpán Kopřiva)

1997-1999 doslov knižního vydání: Ne, žádné strachy, nebudu do vás hustit to klasické „jste opravdu velmi hnusný člověk“ nebo „máte na ten obličej zbrojní pas?“ či „a sakra, plastický chirurgové by neměli chlastat, co?“, zkrátka ty věty, které slýcháte od lidí dnes a denně. Nebudu tu rozebírat, jak neuvěřitelně jste odporní, slizcí, upocení a smradlaví (ani nemusím, každý to ví). Jde mi o váš momentální stav, o rozpoložení, v němž se nacházíte právě teď, ve chvíli, kdy jste dočetli poslední exemplář povídkové sbírky Ježíšku, já chci plamenomet. Opravdu nevypadáte moc dobře. Pohled skelný & nepříčetný, zažloutlé zuby pevně zaťaté, šlachy na rukou se napínají jako klavírní struny na šibenicích druhé světové války, srdce hlasitě tluče, z pysku visí nadržená slina. Vsadím se, že hned teď půjdete a zastřelíte svou matku. Brokovnicí, pochopitelně, protože jenom tak se legračně rozcákne hlava. Pak se schováte za dveřmi v předsíni a sejmete otce, až se vrátí z fachy - už teď vás dřevěná rukojeť kuchyňského dranžíráku svrbí v dlani, jen na to pomyslíte. Sestru pojednáte vidlemi, na Žeryka v boudě bude stačit demižón kyseliny sírové. Mladšího bratra dole v kotli ve sklepě bezbolestně zkremujete (měl tak rád vanilkový krém, nezbeda). Poté přijde na řadu otcova cirkulárka a sousedi. A pak ti ostatní.

Ano, přesně takhle se to odehraje, pokud mají pravdu všechny ty moudré televizní řeči o tom, jak násilí ve filmech a v literatuře plodí násilí v reálném životě. Jestliže je skutečností, že z nevinných lidí se stávají vrahové jenom proto, že jim někdo pustil Vřískot nebo Sedm (co se brutality týče poměrně nevinné filmy), pak je tato povídková sbírka startérem krvavého armagedonu lokálního charakteru. Všichni, kdo ji četli, vyrazí do ulic obtěžkáni motorovými pilami a kanystry benzínu a rozpoutají zběsilé masakrální orgie, v jejichž krvavém přílivu se za šíleného hlasivkyrvoucího řevu a v nepředstavitelných tělotrhajících mukách utopí většina obyvatel této republiky. Cool.

Když jsem byl před třemi roky (chvilka blekotavé stařecké nostalgie, na kterou mám v devětadvaceti plný nárok) vyzván, abych napsal doslov k útlému sešitovému sborníku Best of první ročník soutěže Ježíšku, já chci plamenomet, byl jsem velmi poctěn a dojat a tak vůbec a vyslovil jsem v tomto doslovu (který se jmenoval – jak jinak – Estetika krve) přání, aby se pyromanský vykupitel časem stal jakousi platformou pro setkávání tvůrců, kteří vědí, že fantazie není jen barevná, čistá, harmonická, hezká věc ve stylu E. T. Mimozemšťana. Přesně takhle jsem to tam vizionářsky nasolil. Skutečnost mi pochopitelně opět dupla na páteř a přetrumfla veškerá má očekávání. Nejen, že se tak stalo, nejen, že se soutěž Ježíšku, já chci plamenomet vypracovala na třetí, možná i druhé nejvýznamnější scifistické povídkové klání u nás. Ježíšek se stal jedním z několika faktorů, které upravily mejkap ksichtu české (i slovenské, pochopitelně) SF konce devadesátých let. (Štěpán Kopřiva)

2000-2001 doslov:Násilí a sex. Ať už každý zvlášť nebo dohromady – vždycky slibují skvělou zábavu. Bohužel zatímco sexu je dáván v médiích i životě čím dál větší prostor, násilí je odstrkováno do pozadí jako adoptované dítě.

Násilí je nespravedlivě utlačované, a to jak v životě, tak v umění. Známe erotický pořad Peříčko – ovšem na nějaký pořad pro milovníky násilí jménem… dejme tomu… Ocelová trubka se zatím nepomýšlí. A co víc – různé ligy matek v domácnosti nemají na práci nic jiného, než psát dopisy do televize a stěžovat si i na to málo násilí, které nám komerční umělci poskytují a které by jim určitě zkazilo jejich malá dítka, kdyby je předtím prozíravě neudusily polštářem. Množství násilí, které nám literatura, film a TV dopřává, je opravdu mikroskopické a fajnšmekra uspokojí asi tak, jako příznivce porna pohled na sedm důchodkyň v kožichu hrajících lízaný mariáš. A takhle trpět máme jenom proto, že lidé, kteří mají málo rozumu (zato spoustu času a dopisního papíru) žijí v přesvědčení, že když budeme násilí kolem nás ignorovat, tak ho to přestane bavit, sebere se a odejde?

A právě jako odpověď na tohle zbabělé kňučení moralistů, kterým stačí trocha vychlístnuté krve, a hned ohrnují nad dílem své rypáčky, na halekání různých puritánských svazů a sdružení, které odsuzují všechno, co nezapadá do jejich barbínovského pojetí světa, vznikla soutěž Ježíšku já chci plamenomet.

…

Zajímavé, ale celkem logické je, že se většina povídek drží brutality, a sex tu hraje o dost menší roli. Je z toho cítit, že každému autorovi seděl na rameni dr. Freud (miniaturizovaná verze Made in Japan) a dával bacha, aby se příliš neodkopal. „Ukaž, copak to píšeš? Á, hlavní hrdina svým mocný údem defloruje ubohou křičící dívku, pěkné, pěkné… Mocný úd, ano? Kolik že ti vyšlo, když sis ho včera měřil šuplerou? Deset centimetrů? Ne, neměl jsem pocit, že by přitom byla v bytě nějaká velká zima.“ Prostě, co se týče sexu, tak se tomu většina lidí vyhýbá ze strachu, že by jim to, stejně jako v životě, nevyšlo – takže většina existujících erotických prací skutečně pochází z per nadržených puberťáků, kteří si tímhle vyřizují účty s ženským pokolením.

Soutěž Ježíšku, já chci plamenomet, udělala pro nezdravý vývoj našeho národa a nastupující generace mnohem víc, než by se mohlo zdát – a to i když je malá šance, že někdy před soudem se bude nějaký masový vrah ohánět sborníkem Ježíška a vykřikovat: „Tahle kniha ze mě udělala to, co jsem!“. Řekněme si upřímně, tohle píšou scifisté pro scifisty – a každý, kdo kdy viděl nějakého scifistu, ví, že tihle lidé zaujímají místo až na samém dně potravinového řetězce (tedy, ne úplně – pod nimi jsou ještě trekisti a ovocné mušky) a že to nejdrsnější, co většina z nich kdy udělala, bylo, že pokecali obálku Pána prstenů jahodovým džemem. Ovšem samozřejmě, můžu se i mýlit a může se ukázat, že pod nenápadnou slupkou třídního šprta se někde skrývá drsňák, který by klidně (kdyby se hodně odvázal) nepustil v tramvaji starou paní sednout.

Ježíšek toho udělal hodně. Otevřel cestu, která byla do té doby jen tiše obcházena. I když není jasné, jak dlouho bude trvat, než se tvůrci a nápady vyčerpají a zhasnou jako svíčka z lidského tuku, je jisté, že „staré dobré násilí“ bude žít stále dál. A přinese nám, když už ne nějaké ty zakrvácené mrtvoly, alespoň několik slušných, dobrých i výborných povídek – takových jako ty, které najdete v tomhle sborníku. (Jiří Pavlovský)

2004 předmluva:Vážení rodičové, tato kniha není vhodná pro mládež, která není dostatečně zralá. Obsahuje scény nepřiměřeného násilí a kruté agresivní výjevy, sexuálně orientovanou nahotu včetně explicitního popisu scén a použití praktik, které jsou ve většině států zákonem zakázané, pomatené a bláznivé chování, rasistické chování, užívání drog, to vše kombinovaně, koncentrovaně a bez použití politicky korektního jazyka.

Vážení čtenářové, ať už vám knihu číst byla zakázáno nebo teprve bude nebo vám ji nemá kdo zakázat a pokud budete opravdu tuto knihu číst, doporučujeme vám dodržovat následující „hygienická“ pravidla:

1. Nečtěte nahlas. Pokud už musíte číst nahlas, tak ne veřejně. Pokud už musíte číst nahlas a veřejně, tak jedině v kostýmu nebo aspoň škrabošce a pod pseudonymem.
2. Neuvažujte o obsahu knihy. Pokud už musíte uvazovat, tak nepřijímejte rozhodnutí. Pokud už musíte přijímat rozhodnutí, tak jedině vratná.
3. Nesnažte se obsah pochopit. Pokud už ho musíte pochopit, nesnažte se ho napodobit. Pokud už ho musíte napodobit, tak jen jako hru.
4. Nečtěte mnoho textu najednou. Je prokázané, že při malém množství textu kniha nezpůsobuje žádnou škodu. Malé množství, pro které to bylo experimentálně prokázané, je pět slov.
5. Po přečtení je vhodné desinfikovat svoje mozkové závity. Buď nějakou legální drogou v množství větším než malém nebo nějakou vhodnou činností, kde mozková činnost není potřeba nebo dokonce překáží, např. lepením papírových modelů, hlazením plyšáků, vzdělávací vycházkou, sledováním televizních seriálů či prohlížením módních časopisů. (Martin Heisler)

2005 předmluva:Vítejte, vítejte! Ať už tento sborník vítězných povídek soutěže „Ježíšku, já chci plamenomet“ držíte v ruce nebo zkrvavených zubech, udělali jste dobře, že jste si ho koupili, popřípadě z někoho vytloukli. Ježíšek už od roku 1997 tankuje svůj plamenomet a každým rokem zažehne plamen v autorech osvědčených i začínajících. (Václav Pravda)

2008 předmluva:Pokud jste mimozemšťané, vězte, že nelze brát vážně vše, co v některých příbězích bývá napsáno. Například vůbec není pravda, že by lidé byli slabí a nedokázali se bránit bytostem přicházejícím z podsvětí, záhrobí či jiných planet. Zvládáme to levou zadní. Mimochodem, to také neberte vážně, ve skutečnosti chodíme po dvou a tedy levou zadní nemáme. Ale zvládáme to s fatálními následky pro útočníky, protože počet končetin nahrazujeme bestiální chytrostí a vychytanými technologiemi. Ve skutečnosti se úvahami uvedenými v příbězích jen cvičíme a udržujeme ve střehu před případnou invazí odkudkoliv, včetně našich niter. (Václav Pravda)

 

Motto soutěže: Krev, pot, slzy, sperma a hnis – čím odporněji, tím lépe a radostnějí.

 

Statistiky soutěže:

1997: Do prvního ročníku přišlo 44 povídek s celkem více než 300 normostranami. Výběr nejlepších povídek na Avalconu uspěl. Přestože byl tištěný jen jako fanzin, prodalo se ho 220 ks, celý náklad. Druhý díl s dalšími povídkami vyšel v nákladu 140 ks.

1998: Druhý ročník byl obeslán 39 pracemi. I v tom roce vyšla sbírka fanzinově, k příležitosti Parconu-Avalconu 1998 v Chotěboři.

1999: Do třetího ročníku přišlo 15 povídek, zřejmě kvůli slabší propagaci soutěže nebo možná došly zásoby ze šuplíků. A opět vyšel fanzinový výběr.

2000: V roce 2000 první krize soutěže pokračovala a povídek přišlo jen devět, z toho 4 se dostaly do výběru.

2001: V roce 2001 se opět začalo dařit, protože soutěž zaujala nakladatele Karla Petříka a v roce 2000 ve svém nakladatelství Netopejr vydal vítězné povídky z prvních třech ročníků, nákladem 1300 kusů. S obálkou Juraje Maxona. Zájem čtenářů byl velký a soutěž to velmi posílilo, v roce 2001 přišlo soutěžit 43 povídek, uspělo 27. Sborník 2000-2001 vyšel s obálkou Davida Spáčila. Právě tato sbírka získala na Istroconu 2003 ocenění jako Antologie roku.

2002: Výsledky za rok 2002 byly vyhlášeny na Euroconu/Parconu/Avalconu 2002 v Chotěboři. Vítězné povídky vyšly nejdříve na CD klubu Avalon v roce 2003 a knižně až dodatečně u příležitosti Pragoconu 2005. S obálkou Philippe Coriata. Z rekordních 49 povídek bylo otištěno 18.

2003: Sborník za rok 2003 s obálkou studia Triskelis vyšel také ještě v roce 2005, obsahoval 16 povídek.

2004: V roce 2004 soutěžilo 26 povídek, z nichž se celých 20 dostalo do sbírky s obálkou Philippe Coriata. Tato sbírka byla provázena velkou smůlou – tiskárna zkazila velkou část nákladu, nově se nedotiskovalo a tak je dnes tato sbírka velkým unikátem. Vyšla až v roce 2008, za zpoždění se omlouval editor.

2005: Opět 16 povídek si to rozdalo v roce 2005, vítězné (12) vyšly ve sborníku také v roce 2008. Obálku tvořil Milan Dubnický.

2006: Do výběru se dostalo také 12 povídek, z celkového počtu 33.

2007: Zájem soutěžících autorů opadl a přišlo jen 5 povídek. Vítězné tři vyšly společně s předcházejícím ročníkem, v roce 2009, nákladem 1300 kusů. Obálky vytvořil Juraj Maxon.

2008: Vydání sbírek a propagace opět zvedly zájem o soutěž. Ze sedmnácti povídek se jich 12 probojovalo do vydání v roce 2011. Obálka Delarock.

2009: Do soutěže dorazil velmi slušný počet 18 povídek. Sborník vychází v roce 2012 s obálkou od Ondřeje Soukupa.

2010: O první místa se pralo 10 povídek.

2011: Poslední, patnáctý ročník soutěže přilákal 9 povídek. Pro výběr z posledních dvou ročníků věnovala obálku Martina Pilcerová. Vyšlo pro FF 2012.

 

Ještě doplníme vítěze